Vystěhování osoby bez vlastnického nebo jiného užívacího práva k nemovitosti

Dobrý den, děkujeme za Vaši otázku, ke které uvádíme následující stanovisko, vyjadřující náš právní názor k Vaší věci:

Ve smyslu čl. 20 odst.1 Ústavy SR má každý právo vlastnit majetek. Toto právo stejně jako ostatní požívá ochranu. Vlastnické právo, jak je vyjádřeno v § 123 zákona č. 40/1964 občanský zákoník v účinném znění (dále jen OZ), umožňuje vlastníkovi věci nakládat s ní podle vlastního uvážení, zejména ji držet, užívat, brát z ní plody a zcizit ji.

Vlastnické právo působí erga omnes, tedy vůči všem. Nikdo proto nemůže zasahovat do vlastnického práva jiného bez právního důvodu, tedy protiprávně. O protiprávní zásah do vlastnického práva jde například i tím, pokud osoba, která nemá vlastnické nebo jiné užívací právo k nemovitosti (např. Právo nájmu, podnájmu, zda právo užívání vycházející z rodinného poměru k vlastníkovi či spoluvlastníku nemovitosti) užívá danou nemovitost.

Právní řád i proti tomuto zásahu do vlastnického práva poskytuje vlastníkovi nemovitosti prostředky zamezení těmto protiprávním zásahem.

Svépomocné vystěhování osoby užívající nemovitost bez právního důvodu vlastníkem

Už na tomto místě je však třeba uvést, že přesto, že užíváním nemovitosti osobou bez vlastnického či jiného užívacího práva k nemovitosti dochází k zásahu do vlastnického práva vlastníka nemovitosti, vlastník nemovitosti nemůže vystěhovat takovou osobu z vlastní nemovitosti.

Je velmi důležité, aby vlastník nemovitosti nevypratával nemovitost sám, tj bez pravomocného rozhodnutí soudu nebo jiného exekučního titulu! Důvodem je, že takovým jednáním vlastníka nemovitosti by došlo k zásahu do vlastnického práva třetí osoby, která v dané nemovitosti bývá, protože bydlící osoba zpravidla má v nemovitosti, kterou obývá i věci, které nepatří pronajímateli a svépomocným vyklizením nemovitosti by došlo k již zmíněnému zásahu do vlastnického práva nájemce.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu SR vyloučení ofenzivní svépomoci jednoznačně vyplývá z doslovného znění ust. § 6 občanského zákoníku ale i jeho systematického zařazení v občanském zákoníku, když po ust. § 4, kde je možné dovolat se veřejné moci při ohrožení nebo porušení práva a zejména ust. § 5 chránícího klidný stav následuje § 6 svépomoc. Na podporu uvedeného právního názoru poukazuje odvolací soud na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky č. III. ÚS 235 / 08-38 který k svépomoci uvedl, že "občanský zákoník upravuje svépomoc v ustanovení § 6, v němž se uvádí, že pokud hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit. Jde o prostředek ochrany, který právní řád připouští výjimečně po splnění zákonem stanovených podmínek. Svépomoc spočívá ve využití vlastních sil ohroženého na ochranu svých práv. Všechny podmínky svépomoci (1. zásah do určitého subjektivního práva, 2. zásah musí hrozit bezprostředně, 3. zásah musí být neoprávněný, 4. svépomoc může provádět pouze ten, koho právo je ohroženo) musí být splněny současně (kumulativně). Absence kterékoliv z již uvedených čtyř podmínek znamená, že jde o protiprávní jednání. Svépomoc je možné použít pouze na odvrácení zásahu (tzv. Obranná, defenzivní svépomoc, jejímž cílem je zachovat dosavadní stav). Útočná (ofenzivní) svépomoc, jejímž cílem je změnit existující stav, není přípustná.

Na základě uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, je tedy jasné, že vyklizení nemovitosti vlastníkem bez pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí či jiného exekučního titulu by bylo protiprávním jednáním, které by mohlo mít v závislosti na okolnostech až trestněprávní následky pro vlastníka nemovitosti. Vlastník nemovitosti by se uvedením jednáním totiž mohl dopustit trestného činu porušování domovní svobody. Přestože z etického hlediska může tento přístup jevit jako nespravedlivý, právní stav je takový, že soudy už opakovaně rozhodly o tom, že vlastník se dopustil trestného činu, když násilím vstoupil do nemovitosti, která byla jeho vlastnictvím, avšak obýval ji někdo jiný. V tomto směru je zcela právně bezvýznamné, zda taková osoba má nebo nemá evidován v takové nemovitosti trvalý pobyt. Důležitý je faktický stav - tedy zda třetí osoba v nemovitosti ve skutečnosti bývá nebo ne.

Rovněž je třeba uvést, že dokonce ani soudní rozhodnutí, které je pravomocné a vykonatelné a kterým soud zavázal uživatele nemovitosti tuto nemovitost vyklidit ještě není podkladem pro to, aby vlastník nemovitosti do ní vstoupil a vyklidil třetí osobu.

Soud v rozhodnutí uvede lhůtu, která se počítá od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí, během níž je třetí osoba povinna vyklidit nemovitost. Jako příklad, co se rozumí pod vyklizením nemovitosti, lze poukázat na rozhodnutí Krajského soudu v Prešově 4Co / 111/2012 ze dne 19.04.2013, podle kterého vyklizením nemovitosti se rozumí odstranit všechny movité věci nacházející se v prostorách nemovitosti a zajistit opuštění prostor osobami tam se nacházejícími.

Pokud žalovaný povinnost uloženou soudem nesplní v soudem stanovené lhůtě, vstoupí rozhodnutí soudu vykonatelnost, kdy žalobce, kterým musí být vlastník nebo jiná osoba oprávněná užívat nemovitost, může podat návrh na výkon exekuce soudnímu exekutorovi, a to podle zákona č. 233/1995 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) v účinném znění (dále jen "exekuční řád").

Podle § 181 odst. 1 exekučního řádu pokud exekuční titul ukládá, aby povinný vyklidil nemovitost nebo její část, exekuce se vykoná vyklizením. Exekutor k tomuto úkonu přibere vhodnou osobu, podle možnosti zástupce obce.

Následně exekutor pověřen soudem na výkon exekuce vyrozumí oprávněného a povinného o zahájení výkonu exekuce vyklizením nemovitosti nebo její části. V vyrozumění o zahájení výkonu exekuce je uvedena lhůta 15 dní na vznesení námitek proti exekuci. Pokud zúčastněné strany námitky nebo pokud soud zamítne vzneseny námitky vydá exekuční příkaz - příkaz k provedení exekuce vyklizením nemovitosti nebo její části a určí lhůtu vyklizení.

Příkaz se doručí do vlastních rukou opět oprávněnému, povinnému a vhodné osobě podle § 181 odst. 1 exekučního řádu, nejčastěji zástupci obce.

Podle § 181 odst. 4 exekučního řádu po doručení exekučního příkazu exekutor:

• učiní opatření, aby se z vyklizovaného objektu odstranili věci patřící povinnému a příslušníkům jeho rodiny, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu nebo na vyklizovaném objektu,


• učiní opatření, aby byl z vyklizovaného objektu vykázán povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva povinného.

Vyklizené věci se odevzdají povinnému nebo jeho plnoletí rodinnému příslušníku. Pokud není při vyklízení přítomen nikdo kdo by mohl tyto věci převzít nebo jejich převzít nechce, tyto se sepíší a dají obci do úschovy. Exekutor o tom vyrozumí povinného. V případě, že pokud si povinný tyto věci do 6 měsíců nepřevezme, obec navrhne jejich prodej a výtěžek z tohoto prodeje vyplatí exekutor povinnému poté, co strhne částku za úschovu, za prodej a za samotnou exekuci.

závěr

Ačkoliv jak uvádíte ve Vašem popisu skutkového stavu, nemovitost, jejímž vlastníkem je Váš otec, obývá třetí osoba bez vlastnického či jiného užívacího práva, Váš otec nemůže tuto osobu vystěhovat a vyklidit její věci. Vystěhovat a vyklidit věci této osoby může jen soudní exekutor, a to na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým uloží této třetí osobě povinnost nemovitost vyklidit.

Ve Vašem případě je tedy nejprve nutné, aby Váš otec podal žalobu na vyklizení nemovitosti manželem vaší sestry. Teprve po pravomocném skončení soudního řízení, ve kterém soud uloží třetí osobě povinnost vyklidit nemovitost a tato osoba si tuto povinnost v soudem uložené lhůtě dobrovolně nesplní, může vlastník nemovitosti podat návrh na provedení exekuce. V takovém případě následně nemovitost vyklidí soudní exekutor.

Pokud by Váš otec nedodržel uvedený postup, neoprávněně by zasáhl do práv manžela vaší sestry av závislosti na způsobu tohoto zásahu, mohl by se Váš otec dopustit spáchání i trestného činu, popřípadě by mohl způsobit škodu, na jejíž náhradu by tato třetí osoba měla nárok.

Dobrý den,

POkud byl byt nabytý Během trvání manželství, pak patří do společného jmeno manželů, a proto jakákoliv dispozice s bytem podléhá souhlasu druhého manžela. Manžel by mohl podat žalobu na neplatnost právního úkonu (převod nemovitosti). Namito relativní neplatnost právního úkonu však manžel Může do tří let od tohoto úkonu. Po této době už jde o Promlčené právo ai kdyby podal žalobu, manželka by se mohla u soudu bránit vznesením námitky promlčení. Trestní oznámení v takovém případě ani nepřichází velmi v úvahu, protože takovým jednáním není naplněna žádná skutková podstata trestného činu.

Dobrý den,

z otázky vyplývá, že Vy jako děti nejste vlastníky případně spoluvlastníky bytu. I z uvedeného důvodu nemůžete předmětnou osobu z bytu svépomocí vystěhovat, protože předmětný byt tvoří obydlí partnera Vaší matky (má tam své osobní věci, majetek, bydlí tam).

Předpokládáme, že Vaše matka a její partner nemají mezi sebou uzavřenou žádnou smlouvu o nájmu, tvoří jen společnou domácnost ve smyslu ust. § 115 Obč. zákoník a, podle kterého platí:

"Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby."

Pokud dochází k nedorozuměním, resp. Vaše máma se obává o své zdraví, život a pod., Je třeba volat policii. Podle ust. § 27a / zákona o policejním sboru platí:

"Oprávnění vykázat ze společného obydlí

(1) Policista je oprávněn vykázat z bytu nebo domu nebo jiného prostoru společně obývaného s ohroženou osobou a také z jeho bezprostředního okolí (dále jen "společné obydlí") osobu, u níž lze na základě zjištěných skutečností očekávat útok na život, zdraví, svobodu nebo zvlášť závažný útok na lidskou důstojnost ohrožené osoby, zejména s ohledem na předchozí takové útoky; součástí vykázání ze společného obydlí je i zákaz vstupu vykázané osobě do společného obydlí po dobu 10 dnů od vykázání. Policista je oprávněn vykázat ze společného obydlí takovou osobu i během její nepřítomnosti.

(2) Během vykázání ze společného obydlí je vykázána osoba povinná nepřibližovat se k ohrožené osobě na vzdálenost menší než 10 metrů. "

Pokud partner Vaší matky byt dobrovolně neopustí, je třeba mu zrušit trvalý pobyt a podat návrh k soudu o vyklizení bytu.

Dobrý den,
v tomto případě užívá nemovitost bez jakéhokoli právního titulu. V takovém případě nemůže s nikým uzavřít podnájemní smlouvu. Smlouva s třetí osobou, kterou uzavřela je neplatná. Klientům nedoporučujeme násilím vyklízet takové osoby a jejich věci z nemovitostí. Ačkoli totiž užívá nemovitost bez právního titulu, ale z pohledu práva má v nemovitosti své soukromí. Má právo na ochranu soukromí.

V tomto případě bude nejvhodnější co nejdříve podat žalobu o vyklizení nemovitosti. Tím, že ji momentálně neužívá osobně a má tam pouze své věci, i postup v exekučním řízení by byl rychlejší a jednodušší.