Výživné na manželku

Dobrý den,

u rozvodu v pokročilém věku a v situaci, kdy oba manželé pobírají důchod, může soud stanovit výživné jednomu z manželů, pokud by to odpovídalo zásadám spravedlnosti.

Jestliže důchod vašeho přítele činí 24 000 Kč a jeho manželky 15 000 Kč, soud může zvážit stanovení výživného pro zajištění obdobné životní úrovně. Toto se vztahuje hlavně na případy, kdy by byl rozvodem zásadně narušen životní standard jednoho z manželů (§ 760, § 762 OZ), a pokud by tedy manželka měla nárok na výživné, mohlo by jít o částku pokrývající rozdíl mezi jejich příjmy. Soud přihlíží i k délce manželství a péči, kterou oba partneři během něj investovali. V případech, kdy byli manželé spolu po většinu života, může být větší pravděpodobnost, že soud výživné (v určité výši) přizná, přestože žena má vlastní úspory (a tedy je určitým způsobem zabezpečena do budoucna).

Přestože zákon umožňuje přihlédnout k vině při stanovení výživného, není to klíčový faktor. Větší váhu má zachování spravedlivé životní úrovně a vzájemné podpory, především u manželů v pokročilém věku, kde rozdílná finanční situace může hrát důležitější roli. Zákon nestanovuje konkrétní částku, která musí muži po výplatě výživného zůstat - cílem však je, aby si oba partneři zachovali přiměřenou životní úroveň. 

Celkové posouzení situace je jen a pouze na úvaze soudu.

§ 760

(1) Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

(2) Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda

a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,

b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,

c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,

d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo

e) je dán jiný obdobně závažný důvod.

(3) Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

§ 761

(1) Rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného.

(2) Nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.

§ 762

(1) Nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

(2) Dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání, které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné podle odstavce 1, ač by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval.

§ 763

Právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.