Vypořádání společného jmění

Dobrý den,

obecně platí, že se vychází se z aktuální (obvyklé) tržní ceny nemovitosti v době vypořádání, přičemž se mezi manžely zohlední také dluh – tedy od aktuální ceny domu se odečte aktuální zůstatek hypotéky a vzniklá „čistá hodnota“ se zpravidla dělí napůl,  s tím, že hypotéka také na půl. Ve Vašem případě je ale klíčové, že část kupní ceny (2,2 mil. Kč) byla uhrazena z prodeje Vaší výlučné nemovitosti, jde o tzv. vnos, který můžete při vypořádání požadovat nahradit; prakticky to obvykle znamená, že se nejprve určí čistá hodnota (tržní cena minus dluh) a ta se rozdělí 50/50, a nad rámec toho se ve Váš prospěch dorovnává vnos. Možnosti řešení jsou typicky tři: buď si jeden z manželů dům ponechá a druhého vyplatí (a současně je potřeba řešit banku, protože bez převzetí/refinancování zůstáváte oba dlužníky), nebo se dům prodá a výtěžek se po odečtení hypotéky rozdělí s přihlédnutím k vnosu, případně uzavřete dohodu s jiným poměrem než 50/50; Dohodnout se můžete teoreticky na jakémkoliv uspořádání.

Zároveň je důležité pohlídat tříletou lhůtu od zániku SJM (typicky od právní moci rozvodu), protože pokud se do té doby nedohodnete ani nepodáte návrh k soudu, nastupuje zákonná domněnka vypořádání (u nemovitostí často fakticky vede k podílům 1/2 a 1/2). Pokud byste se tedy nedohodli, je třeba se obrátit na soud, který rozhodne o vypořádání společného jmění manželů obvykle v poměru 50/50 s tím, že ale přihlédne ke vnosu finančních prostředků do SJM a jeho zhodnocení.

§742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

(1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:

a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,

b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,

c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,

d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,

e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,

f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění,

g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání.

(2)Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

Dobrý den,

daň z převodu nemovitosti (správně daň z nabytí nemovitých věcí) se dnes už neřeší, protože byla zrušena. Z tohoto důvodu kvůli samotnému převodu bytu na Vás v rámci dohody po rozvodu nepodáváte žádné přiznání k dani z nabytí a nic se v tomto směru neplatí.

Co však zpravidla řešit musíte, je daň z nemovitých věcí (každoroční daň z vlastnictví bytu). Pokud se změnil vlastník nebo spoluvlastnický podíl a nově jste v katastru zapsána jako výlučný vlastník (1/1), jde o změnu rozhodných skutečností a standardně se podává (dílčí) daňové přiznání k dani z nemovitých věcí.

Lhůta pro podání je obvykle do 31. ledna roku následujícího po roce, ve kterém byl proveden vklad změny do katastru nemovitostí (tj. kdy se změna vlastnictví oficiálně zapsala). Prakticky tedy záleží na tom, kdy přesně došlo k zápisu do katastru – podle toho se určí, do kdy máte přiznání podat.

Doporučuji zjistit datum vkladu v katastru a následně podat (dílčí) přiznání na místně příslušný finanční úřad podle umístění nemovitosti. Finanční úřad Vám pak stanoví výši daně a pošle platební údaje; daň se běžně hradí do konce května.

§ 13a zákona č. 338/1992, zákona o dani z nemovitých věcí

(1) Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. ledna zdaňovacího období. Daňové přiznání se nepodává, pokud je poplatník podal na některé z předchozích zdaňovacích období nebo daň byla stanovena na některé z předchozích zdaňovacích období z moci úřední a ve srovnání s tímto předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro stanovení daně. V tomto případě se daň vyměří ve výši poslední známé daně a za den vyměření daně a současně za den doručení tohoto rozhodnutí poplatníkovi se považuje 31. leden zdaňovacího období; správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem, platební výměr nemusí obsahovat odůvodnění, založí se do spisu a nelze se proti němu odvolat. Na žádost daňového subjektu mu správce daně zašle stejnopis platebního výměru, a to do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel. Dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím ke změně okolností rozhodných pro stanovení daně nebo ke změně v osobě poplatníka, je poplatník povinen daň do 31. ledna zdaňovacího období přiznat; v těchto případech lze daň přiznat buď podáním daňového přiznání nebo podáním dílčího daňového přiznání. V dílčím daňovém přiznání poplatník uvede jen nastalé změny a výpočet celkové daně.