Právo na tlumočníka při rozvodu

Dobrý den, ust. § 18 Občanského soudního řádu stanoví:

§ 18

(1) Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.

(2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob54).

Tedy, obecně jakožto navrhovatelka o tlumočníka žádat nebudete, neboť o tomto rozhodne sám soud na základě svých vlastních poznatků. Tyto skutečnosti zjistí například z vyjádření manžela, který neovládá jazyk, případně v rámci konaného soudního jednání. Mám však za to, že není na úkor ničeho, abyste informaci o tom, že manžel vůbec neovládá český jazyk, uvedla do návrhu na rozvod manželství. 

Tlumočníka však ustanoví soud ze seznamu tlumočniků vedených u soudu. 

Komentářová literatura k tomuto blíže uvádí: Náklady spojené s přibráním tlumočníka k tomu, aby účastník mohl před soudem jednat ve své mateřštině, platí stát (§ 141 odst. 2); náhradu takových nákladů nelze účastníku uložit (R 21/86). To se samozřejmě týká i nákladů na pořízení překladů písemností (rozhodnutí, podání, listinných důkazů). Vzniknou-li ovšem za řízení náklady spojené s ustanovením tlumočníka jiné osobě než účastníkovi, např. svědkovi, má stát na náhradu takto vzniklých nákladů právo.